OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dez Fafara je pozér. Napriek nespornej kvalite prvých dvoch albumov COAL CHAMBER sa jeho pôvodná kapela zaradila medzi trendové nu-metalové zoskupenia, ktoré sa v druhej polovici 90-tych rokov dali prehrabávať lopatou. Keď sa na prelome tisícročí do popredia dostával metalcore a thrashové retro, Dez nezaostával a založil DEVILDRIVER. Zdá sa, že mu to sype, lebo kapela nám aktuálne ponúka už svoj piaty album nazvaný „Beast“ (ktovie, kedy im už dôjde slovná zásoba zo sekcie ZLO a dočkáme sa albumov o poľných kvietkoch a disneyovských zvieratkách.)
Do novinky som osobne nedával veľké nádeje, hlavne po nepresvedčivom vystúpení v Miloviciach minulé leto, kedy ma DEVILDRIVER až na dve skladby dokonale uspali svojou monotónnosťou. Aj keď „Beštia“ na prvý pohľad preferuje bezhlavý útok pred premyslenými ťahmi, je môj dojem z jej správania prekvapivo pozitívny. Podarená „Dead To Rights“ odštartuje album v pekelných obrátkach a okrem frontálneho útoku naznačuje, že DEVILDRIVER sa od svojho debutu nezmenili ani za máčny máčik. To, či je to dobré, nech si už posúdi každý sám.
Aj keď sa s pribúdajúcimi skladbami občas ocitneme v nič nehovoriacom víre riffov a dvojkopových kanonád, skladby „Shitlist“ alebo „You Make Me Sick“ (aké kreatívne názvy) sa preukážu dobrými nápadmi. Vtedy kľudne Dezovi prepáčite, že za celý album vystrieda asi dve hlasové polohy (škoda, v COAL CHAMBER vedel aj kvalitne zaspievať čistým hlasom) a texty mohli byť veselo vytvorené pomocou nejakého ultra temného blasphemic lyrics generátora.
Dlho očakávané osvieženie prichádza v desiatej skladbe „Black Soul Choir“ - tento vydarený cover ukazuje, ako sa z alternatívneho country dá spraviť krutá metalová nakladačka. Vytratil sa síce onen tragikomický podtón, ktorým vládnu 16 HORSEPOWER, Dez a spol. však odviedli dobrú robotu a prispôsobili si skladbu svojmu zvuku a štýlu. Schválne, porovnajte si obe verzie: DEVILDRIVER, 16 HORSEPOWER.
Album ako celok pekne odsýpa, skandovancie groove refrény sa miesia s rýchlostnými pretekmi a raz za čas sa skladby prevzdušnia vydareným sóličkom alebo akustickou medzihrou. S opakovanými vypočutiami si poslucháč nájde záchytné body, ktoré sa mu do pamäti zarežú ako zuby besného zvieraťa, ktorého znaky „Beast“ jednoznačne nesie.
Napriek všetkým štýlovým klišé na „Beast“ sa vzrastom malý Dez Fafara celkom vytiahol. Ak miesto použitia kľučky preferujete dvere preraziť hlavou, je táto doska presne pre vás.
7,5 / 10
Dez Fafara
- vokály
Jeffrey Kendrick
- gitara, basa
Michael Spreitzer
- gitara, basa
Jon Miller
- basa, gitara
John Boecklin
- bicie, gitara, basa
1. Dead To Rights
2. Bring The Fight (To The Floor)
3. Hardened
4. Shitlist
5. Talons Out (Teeth Sharpened)
6. You Make Me Sick
7. Coldblooded
8. Blur
9. The Blame Game
10. Black Soul Choir
11. Crowns Of Creation
12. Lend Myself To The Night
Beast (2011)
Pray For Villains (2009)
The Last Kind Words (2007)
The Fury Of Our Maker´s Hand (2005)
Devildriver (2003)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 54:54
Produkce: Mix – Andy Sneap, Produkcia – Mark Lewis
Studio: Sonic Ranch Studios, Tornillo (USA)
pri upratovani celkom fajn :D na cielene pocuvanie omrzi po 2-3songoch :/
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.